Noviny Náchodska

recenze 28.4.05
Skupina Transfusion působí především po východních
Čechách. Jejich hudební pojetí už vychází z názvu. Jde o fusion funku, latiny
rocku i jazzu. Jejich hlavním krédem je diváky bavit tak, aby odcházeli domů
s příjemného zážitku.
Tento pocit ale bohužel člověk nebude mít po poslechu živé
nahrávky, která se točila v klubu
SEPIE MUSIC CLUB a
BASTION XXXV. Vzhledem
k tomu, že české skupiny nedisponují tak kvalitními prostředky k nahrání dobrého
živého dema přímo z koncertu bez zásahu studiové techniky. Demosnímek je zvukově
nevyvážený, ale na druhou stranu tam uslyšíte vše, co má být slyšet včetně
reakcí publika, které jsou vesměs kladné. V první fázi desky je hlavním tématem
rychlý a zběsilý funk, kterému vévodí především saxofonista Borek Smékal. Ubrat
plyn a možná lehce přišlápnout brzdu by bylo jedním z řešení, které by napomohlo
lepšímu zvuku Transfusion – méně složitých a nepřehledných sól a více vzájemné
spolupráce. Je nutné zdůraznit, že rytmika ve skupině pracuje skvěle a ještě
k tomu je doplněna perkusemi. Bohužel ale celková aranžmá v některých místech
nemají ani hlavu ani patu. Podstatně jiným šálkem kávy jsou písně Holubník a
Májová, ve kterých právě skupina ubrala plyn a hned se to projevilo v celkovém
zvuku skupiny – příjemný a nenucený a zároveň podstatně více propracovaný. Úplně
z jiného ranku je pak píseň Island, která je silně ovlivněna latinskou Amerikou
a Borek Smékal zde využívá soprán saxofon, který dává písni velice zajímavý
náboj. Na závěr skupina přihodila bonus v podobě písně, ve které nám sdělují, že
nemají rádi regge. Paradoxem osudu je, že poloha zatěžkaného funku sedí skupině
možná ze všeho nejvíc. Píseň nikam nepospíchá a zároveň má ten správný houpavý
rytmus, který přesně dovede k tomu, po čem skupina při živém hraní touží – jenom
ten text bych trochu poupravil
Skupina Transfusion na desce moc nezujme. Jinak je tomu,
pokud jste přímo na jejich koncertě. Možná bych ale skupině doporučil, aby se
pokusila více ustálit v jednom ze stylů, které se jí líbí. Ve výsledku by to
mohlo být pro skupinu jenom a jenom lepší.
dusan.pouzar@jazzport.cz
Listening to your CD and sounds like you guys are having lots
of fun playing. That means people must being enjoying you too.
Keep up the good work and play as often as possible as well as
with as many different people as possible. And always try to
find people that are better than you to play with. That's how
you really get it !
Stay in touch ... see ya soon.
Steve Clarke
HOPN BOP RECORDS
17.12.2004 Královéhradecký
kraj -
strana 9
Hudba na soutoku bojuje o
klub Kavalír B muzikou
Hradec
Králové
Občanské
sdružení Hudba na soutoku se nechce smířit s tím, že z Kavalíru B v hradeckých
Gayerových kasárnách, někdejší výborné hudební hospody, která měla šanci stát se
unikátním multikulturním klubem, budou kanceláře. Nadšenci si klub pronajali na
čtyři měsíce a doufají, že se jim rozhodnutí radnice podaří zvrátit.
První akcí Hudby na soutoku v útulné hospodě pro 300 lidí bude dnes večer
koncert energické jazzové kapely Transfusion ze Dvora Králové nad Labem.
"To, co se v naší hudbě promítá, není třeba řadit mezi hudební styly, kterých je
nespočetně mnoho, ale snad bychom se našli v úderných funky rytmech s nádechem
rocku, latiny a jazzu, tedy fusion," říká saxofonista Borek Smékal. Zatím jediné
CD kapely ocenil i černý baskytarista Decziho Celuly Steve Clarke.
Organizátoři chtějí klub oživit vždy ve čtvrtek, pátek a v sobotu, kromě
koncertů, na které plánují kapely Ty Syčáci, Muziga, Čankišou či Krásné nové
stroje, chtějí dát prostor alternativní kultuře, world music, taneční party,
elektronické muzice, divadlu, výtvarníkům či cestopisným pořadům.
"Chceme ukázat všechny nové směry, které vznikají, i mapovat zdejší scénu. V
Kavalíru by Hradec mohl mít podobnou multikulturní scénu, jako mají Pardubice v
Divadlu 29. Udělat z klubu kanceláře, by mohlo městu spíše uškodit, snad ještě
není pozdě," říká Maxim Romero ze sdružení. Důležitý bude také zájem hradeckého
publika. "Je otázka, jak se bude náš program líbit lidem a zda nás v tom
podpoří," říká organizátor.
Autor: (mar)
14.1.2005 Kultura a volný
čas - Kraj Hradecký - strana 9
Transfusion: Lidi se potřebují bavit
Profil
Dvůr Králové nad Labem - Kdyby rozhodujícím kritériem hodnocení u mladých
muzikantů byly entuziasmus a chuť hrát, královédvorská kapela Transfusion by
musela mít náruč plnou trofejí a ještě by jim několik koukalo z tašky. Úderné
funky rytmy s nádechem rocku, latiny i jazzu nejsou dnes ničím novým, seskupení
zkušených muzikantů se však od mnoha kapel v kraji liší.
Na rozdíl od těch, kteří vydrží hrát sotva hodinu, a když mají přidávat, opakují
stejné kousky, Transfusion má - po vzoru funkového vytrvalce Maceo Parkera -
tříhodinový repertoár. Také na své internetové stránky si do rubriky Řekli o nás
nedávají jen samou chválu, ale i opak. Stojí tam od nadšeného "S vámi by si
zahrál i Miles Davis" či "Jste nejlepší kapela v republice, nikdo jiný takhle
nehraje" až po strohé "Przníte jazz a hrajete jako amatéři!".
Jak to kapele opravdu šlape, se mohou přesvědčit zítra ve 20 hodin návštěvníci
hradeckého klubu Kavalír B, kde se Transfusion rozdělí o večer se spřízněnou
rychnovskou formací G-point Funkction.
Cesty českých muzikantů bývají podobné - od bigbítových začátků k blues, pak k
funku a končívá se u jazzu. V Transfusion se sešli jaroměřský saxofonista a
zpěvák Borek Smékal z někdejších Beef Babie's, kteří byli zručnou, leč
introvertní kopií projektů kytaristy Johna Scofielda, a muzikanti z
královédvorského Live Bandu Daniel Komárek, Radek Marek, Daniel Bartoš, Petr
Fiedler a Robert Baláž. "Beef Babie's se po odchodu bubeníka Libora Friedla do
Deseti očí loni rozpadli. Občas jsem si s Live Bandem zajamoval, a když jsem
četl inzerát, že hledají saxofonistu, přihlásil jsem se a hned jsme si padli do
oka," říká Smékal.
S jeho příchodem se zcela překopal repertoár od blues a rocku a začaly přibývat
autorské věci. "Snažíme se o netradiční muziku, o fúzi jazzu, latiny a funky.
Nedávno jsem začal i zpívat, takže se ve skladbách objevuje scat či hip-hop.
Chceme působit živým dojmem, klasický jazzrock už diváky nudí, lidé se potřebují
bavit a muzika se musí umět prodat. Lidi musí odcházet z koncertu spokojeni,"
míní saxofonista. Ovšem když zjistí, že publikum chce jen poslouchat, zvolí
klidnější standardy včetně notně překopaného hitu Milese Davise So What.
K hybnějším skladbám patří Nemám peníze a Nálady, Pomalá má své tempo už v názvu
a příjemně vláčné jsou i Holubník a Májová. Každou odpíchne kytarový riff a v
tikotu perkusí se elegantně střídají sóla kytary a saxofonu.
Ke klasickému obsazení kytara, baskytara, saxofon, bicí a dvoje perkuse nedávno
přibyly klávesy, které obsluhuje člen Švihadla Ondřej Vávra. Počet koncertů
kapele přibývá, a to i díky cédéčku se živým záznamem z jaroměřského klubu
Bastion a klubu Sepie z Týniště nad Orlicí. Borek Smékal jedenáctipísňové album
rozeslal po hudebních podnicích i pořadatelích festivalů nejen v kraji, kteří se
už začínají ozývat a Transfusion zvou.
Desku daltaké americké jazzové hvězdě Miku Sternovi a baskytaristovi Stevu
Clarkovi z newyorské Celluly Laca Decziho. Clarke, idol českých basistů, se
zakrátko ozval: "Vaše album zní tak, jako byste se při hraní velmi dobře bavili.
To znamená, že se také lidi při jeho poslechu budou dobře bavit. Dělejte pořád
tak dobrou práci a hrajte tak často a s různými lidmi, jak jen to bude možné. A
vždycky hledejte ke společnému hraní takové lidi, kteří jsou ještě lepší než vy.
To je ta nejlepší cesta!"
Letos chce kapela vydat regulérní debutovou desku a neupadnout do rutiny. "Rád
chodím na koncerty a cítím, že mnozí muzikanti i z vyhlášených kapel jsou už ze
všech stereotypů unaveni. Mockrát jsem byl zklamán, když jsem šel znovu na
nějakou kapelu, kterou léta obdivuju. Viděl jsem na ni, že už ji to moc nebaví,
a to se přenáší i na publikum. Tomu se vždycky budeme bránit. Chceme být
kapelou, která by byla použitelná od jazzových po bigbítové festivaly," míní
Smékal, který píše i texty. "Ještě jsem pro naši hudbu nenašel vhodného básníka,
který by mě inspiroval. Před časem jsem to zkoušel s Morgensternem, hledám,
pracuju na tom. Určitě se někdo objeví," usmívá se muzikant.
19.1.2005 Kultura a volný
čas - Kraj Hradecký - strana 9
Skvělý večer
v Kavalíru B
Týden po Hudbě z
gramofónku zněl v hradeckém Kavalíru B opět jazz, i když jazzoví puristé by s
tímto označením asi nesouhlasili. Tentokrát hrály dvě kapely - rychnovská
funková úderka G-point funkction a královédvorští Transfusion. Jako první se na
pódiu objevili G-point a hned rozproudili atmosféru proklatě rychlým funkovým
rytmem. Famózní byla dechová sekce G-horns, ale i pomalejší, jazzrockově
přemýšlivé skladby stály za to. Pak se projevil jediný nedostatek koncertu:
dlouhé přestávky při střídání kapel. Ovšem čekání stálo za to. Po několika
klidnějších skladbách, během nichž Transfusion postupně nabírali rychlost,
ohlásil saxofonista a zpěvák Borek Smékal So What od Milese Davise. Někdo o
Transfusion prohlásil, že przní jazz. Měl pravdu, ale oni ho przní nádherně.
Přestože klub nebyl zdaleka zaplněn, atmosféra byla skvělá. Transfusion
prohlašují, že chtějí, aby návštěvníci odcházeli se skvělými pocity. Tentokrát
se jim to, alespoň v mém případě, podařilo. Zásluhu na tom měli i G-point
funkction.
S vámi by si zahrál i Miles Davis.
Já té hudbě nerozumím, doma bych si to nepustila ale když jsem
vykalená tak se mi to líbí.
Przníte jazz a hrajete jako amatéři.(JAM BROTHERS)
Vždycky se na vás v klubu těším, protože jako vy nic tak nehraje.
No je to pohoda fakt jste v pohodě úplně výborní.
Předvedli jste dobré divadelní vystoupení.
Už se těším až vás uslyším, skvěle si zapaříme.
Jste
nejlepší kapela v republice,nikdo jiný takhle nehraje
Máte v kapele
NEKÁZEŇ (BEEF BABIES)
[ o
nás ] [ sestava
] [ foto ] [
napsali o nás ] [
koncerty ] [
kontakty ] [
mp3 ] [
guest book
] [ odkazy ]

|